Volltext Seite (XML)
-+- 41$ -+■ — s-warješe, potom po khwili so smĕješe a žerješe sornikowe mjaso sohu. Hladaj so ludźi, kotrymž poruny njejsy; njech so ći dobro njezda, hdyž tebje do swojieh zwadnych naležnosćow ćahnu; na posledku so ći při najlĕpšim mĕnjenju a prćcy najskerje zlĕ dźe a sy wopušćeny. (Wokoio 1843.) ^ 27. Khrobolenje zaječkow. ^ (Tydź. Now. 1843, 179.) ^při młode, tola pak hižo wotrosćene zajacy wubĕžachu z hłubokeho, ludźi prćzdneho lĕsa, zo bychu so w swĕće roz- hladale a nĕšto nawĕdźiłe. Połne dobreje mysle přińdźechu na ĕisćinu do hołeho pola a nadbĕžachu tam škowrončka, kiž zaćikotajo před nimi do powĕtra zleći. „0, kajke smy my trašne zwĕrjata na swĕće“, dźeše jedyn tych zajacow; „hlejtaj, kak so nas tćn ptačk naboja a zleći!“ Bĕžachu zaso kusk dale a nadbĕžachu tam žabu. Zaba w smjertnym straše skakaše w dołhich sahach hač do bližšeho přirowa a ćekny před nimi. „0, kajka hroza tola wot nas dźe, kajke hrćzbne zwĕrjata my tola na swĕće smy“, dźeše zaso druhi zajac, „wšitko so nas boji!“ Bĕžacliu zaso kusk dale a nadbĕžachu tam myš. Ta ćĕrješe před nimi, hač bĕ smuha za njej a skhowa so do swojeje dźĕry. „Woprawdźe“, dźeše třeći zajac, „strach a hroza wot nas sapa, hdźežkuli my přiń- dźemy; štož bĕha, skaka a lĕta, wšitko so nas zatrašnje boji!“ Bĕžachu tam zaso kusk a nadbĕžachu hat, w kotrymž so dosć rybow při kromje na słćnčku wohrĕwaše. Te spłunychu z wulkim pluskotom do hłubiny. „Roztejće!“ dźachu zajacy, „cyły swĕt my zaćĕrimy! 11 Same před sobu skoro nastrńžane, zo so jich wšitko boji, sedźachu zaječki pola hata a hladacliu wokoło sebje. Duž dohla- dachu so na nĕšto, štož k nim dźĕše. „Pńjće“, dźachu, „cbcemy jeho nadpadnyć, teho zelenka; wńn tola dale ničo