Volltext Seite (XML)
■HE- 319 *+• -H* Mćj Pĕtyr sebi rĕĕeć njeda; Nan dźeše: „Na! nĕtk posłuchaj: Wšo dobre! B6h daj swoje zbože! Ty dyrbiš hić, duž pokhwataj! 11 Nĕtk wudrasćichu pyšnje jeho Wot plĕeha dele do nohow, A zwichu, zo włćsk njeby zmjerznył, Najtołši bant jom’ do włosow. Hdyž nĕtko zły dźeń bĕše přišoł, Hdźež dyrbješe hić po jĕdźi, To z časom zrudne „Bož’mje!“ šepny Wćn z paeosnymi woĕemi. A staršej jeho přewodźeštaj Hač do wsy bližšej’, do korčmy — Na swačinu tam nutř so daehu, Sej zahnać prečkow hćrkoty. Sej blešku wina před so wozmu — Kaž myška Pĕtyr womjelknje. Na strowe wrććenje nĕtk pija — A Pĕtyr zdychny: „Kaž B6h chce!“ W6n t6jšto razow woči trĕje A rjane „Bož’mje“ wot nich wza A dźeše: „Wostańće tu sedźo, Što trjeba dalšoh’ khodźenja?“ A naposledk so dale šmjata, Hač runje skoro kaje so; Po kćždej trćjcy kročel zasta Na wulki swĕt sej pomyslo. Jom’ wjedro nĕkak njeje prawe. Wĕtr rĕzny so jom’ zezdanje, Wćn wĕšći snĕh sej hišće dźensa A njeńdźe dźens, to jutře die.