Volltext Seite (XML)
ł Swjedźeński spĕw wulcy lubemu bratrej a wujej, knjezej I’ĕtrcj Byćeijej, kantorej w Burkhardźicach, na połstalĕtnym swjedźenju jeho žulskeho a cyrkwinskeho zastojnstwa, třeći swjaty dźeń jutrow 1801, wot Ryćerjec swćjby we Wdslinku. ^.wdj ĕestny swjedźeń witamy Tež my we serbskim kraju, A lube přeća přez mjezy So k Tebi přełamaju; Wdn jasni twoje wobličo A ducha pozbĕhuje, Wćn žadny je, duž złoći so A nas tež mćcnje hnuje. Sy w Božej swjatej winicy Połstotka lĕt Ty dźĕłał A sył a kĕrluš nĕkotry We prćcy, křižu spĕwał; B6h pak bĕ twćj hr6d, nadźija A před woči wšĕm staji, Kak, žtož je lubił, dopjelnja, Kaž Jezaias praji: Do starych lĕt was nosyć chcu, Hae wobĕla wam włosy, Ja zbĕham, nošu, wumožu D6ńž zemja was tu nosy! Budź khwalena ta dobrota, To rĕka złota hnada, Kiž krćnuje će do dźensa A smilnje k tebi hlada.