Volltext Seite (XML)
~l- 218 -I* K nowemu lĕtu 1851. (Tydź. Now. 1851, 1.) H^až do wody so žołma podnuri A pćžrĕta so zlehnje: Tak ledi kćžde lĕto k wĕčnosći, So zhubi a preč čehnje; Kak čĕka naš čas žiwjenja, Nam spĕšne lĕta wobswĕdča. Njech je! njech knježi zachodnosče mčc, Što so jej’ postrčžimy? Bćh je naš škit, wćn je naš wćtc, Duž troštnje dale dźimy; Njej’ tćn naš hrćd a khowanka, Kiž bĕ a je a wostawa? Wćn je! wćn pućowny kij do ruki Nam dawa dźensa z nowoh’, Duž wzmimy jćn a rjekńmy dowĕrni: Na twoje, Knježe, słowo, A w twojim mjenje wuńdźemy, Budź dobry nam a šćedriwy. Zdźerž mĕr, a wjeřchow sceptař požohnuj, A wozbožej wšĕ ludy, Daj płćdne wjedro a žnĕ přihotuj Wšĕm ludźom tam a tudy; Haj, kćžda prćca přisłušna Njech twoje žohnowanje ma.