Volltext Seite (XML)
-ř- 199 ~f- ? Ta prĕnja sotra jako hwĕzda wodźi, Khĕd čłotfski z božim swĕtłom rozswĕtla, Mĕc ryĕeřsku a mĕr do dušow płodźi A z procha čłotfstwo k bĕjstwu pozhĕha. Łĕdź žiwjenja so nihdy njezlemi, Hdyž jejna ruka je při prawidli. To sy ty, křesĕan zawoła, Ty naša wĕra njebjeska! Ta druha sotra, z njehjes narodźena, Tu khudu zemju čini k njebjesam, Mĕc jejna we wutrobach zahorjena Je sylniša hač smjerć, to njeludam, We tysackrĕćnych pruhach hłyšći so A wšĕdnje womłodźuje čłowjestwo. 0 lubosć, knježna kralowa, Přez twćj dych kće tež pusćina! Hdyž płačo dźemy ćmowu drćhu časnu, Hdyž dostatk požadanjow hinje, mrĕje, Hdyž płomjenja we młodym wćčku hasnu, Pak smjerć, pak žiwjenje nas rozwjedźe: Nam přichod, třeća sotra luhostna, We rjeńšim smĕwku, swĕtle pokaza. To złota je ta nadźija, Trošt ćeče z jeje kelicha! Duž, smjertni, krasnej hołdujće tej wĕri, Trćn jejny pyšće, stwjerdźće, powyšće;