Volltext Seite (XML)
10 Ś. Mateja 1. 30. .Telizo pak Bdh trawu na polu, ko- traž clźensa je a jutřn so do pjeey ćisnje, tak drasei, eim wjaey was, nialoweriwi? 31. Njehudźee tohodla staroseiwi, pra- jiey: Sto budźemy jese abo śto budźemy jticć, abo z eim budźemy so woblekae? 32. l’h'tož tct w.šitko pohani pytaju. Waš njebjeski Wdtc wśak we, zo wšitko to trjeliaee. 33. Pytajee pak najprjedy kralestwo Bože a jeho sprawnosc 1 a to wšitko budźe wam přidate. 34. Njebudźće tolictdla starosćiwi wo jutřiši dźeń. Přetož jutřiši dźeń liudźe so sam za so starać; dosć ma dźeń na swojej wobćežnosći* STAW VII. Khrystus wuci, sso ińkoho sudźić njesmčmy; wo třĕscy a w'O hrjadźe; swjate ltiina so psaiu po- dawać; ko/dy, kiž prosy, pyta a kłapa, so wot itoha wusłyši; drnliim mamy ćinić, Šfcož chceiuy, /o by so nam stało; z wuzkiiui wrotami mamy k žiwjenju hić; kak so falšni profetowje roze- /nawaju a dobry Štom wot złeho. Přirunanje wo tom, kotryž Klirystusowe słowa słyŠi a po nicli skutkuje a w’O tom, kiž po nicłi njeskutkuje. ]Vjesudźće, zct byšćc sudźeni njeltyli. Luk. H, 37; Komsk. 2, J. 2. Přetož z kajkiinž sudom sudźiće, z tyin budźeće sudźeni; a z kajkejž meru mĕ- riće, budźe wam zaso mĕrjene. Mark. 4, 24. 3. Što pak widźiš třĕsku we woku swo- jelio bratra; a hrjadu we swojim woku njcwidźiš? 4. Abo kak prajiš k swojemu bratrcj: Njeeli wućahnu třĕsku z twojeho woka a hlej, hrjada je we twojim woku? 5. Tajenco! wućehń najprjedy hrjadu ze swojeho woka a potom pohladaj, kak by třĕsku wućahnyl z woka swojeho bratra*. 6. Njedawajće swjate psam, ani njemje- tajće swoje parle před swinje, zo byehu je trjebaj njepoteptale ze swojimi noluuni a so wobroćiwši was njeroztorhałe*. 7. Prošće, a wam budźe date; pytajće a nainakaće; klapajće a wam budźĕ wote- wrjene. Niže: 21,22; Mark. 11,24; Ltik. 11, 9; Jan. 14, 13; Jak. 1, li. 8. Přetož koždy, kiž prosy, dostanje; a štćž pyta, namaka; a klapaeemu so wotowri. 9. Abo kotry ĕłowjek jc mjez wami, ko- tryž swojemu synt'j, kiž by jeho wo kldĕb prosył, kamjeń poda? i.uk. 11, 11. 10. Abo by-li jeho wo ryliu prosył, jemu liada poda? 11. .Telizo tołiodla wy, kotřiž sće zli, wĕsće dolire dary dawać swojim dźĕćom, ĕim wjaey budźe waš Wotc, kiž je w nje- łijesaeli, dolire dawać tym, kotřiž jełio proša ? 12. Tuž wšitko, štožkuli cheeće, zo byeliu wam ludźo ĕinili, tež wy ĕińće jim. Přetož to je zakoń a jirofctowje*. Luk. 6, 31. 13. Dźiće nutř z wuzkimi wrotami*, dokelž šĕroke su wrota a rozšĕrjeny je puć, kotryž wjedźe k zalunjenju, a wjele je tycłi, kotřiž po nim nutř du.* Luk. 13, 24. 14. Kak wuzke su wrota a kak zwu- ženy je puć, kotryž Ayjedźe k žiwjenjii; a mało je tyeli, kotřiž jćn namakaju. 34. Njestarajće so tak njemudrje za přichod, dokelž přitomny dźeń ma sam dosć nuzy a po- trĕbnosći, a žada sebi starosć, kak potrĕbnosće spokojimy, kak nuzu wosebje duchownu, brĕšne wa- bjenja wotwobroćimy. VII. 5. Porjedźej najprjedy swoje njedostatki, a potom powuč bližšeho, kak ma swoje wo- pačnosće wotstronjeć. — 6. Njeprocujće so, wozbožace wučby tajkim čłowjekam podawać, kotřiž za nje zapřijeća nimaju, dokelž su jeno po swojich nizkicli mjasnycli požadosćacb žiwi jako swinje, abo kotřiž bćjske wĕrnosće k smĕcham trjebaja, na nje bawtuja jako psy, dokelž tajcy ludźo su za wyšše duchowne potrĕbnosće mortwi. — 12. To je hłowne wopřijeće cyłelio zakonja a profetow, cyłelio swjateho pisma. — 18. Nizke wrota a wuzka šćežka, k žiwjenju wjedźaea, su Bože kaznje, dokelž mjasnym nakliilnosćam a brĕšnym skutkam mĕsta njewostaja, ale sebi žadaju, zo so te same wu- korjenja; wj’soke wrota a šĕroki puć pak trjebaja ći, kotřiž njechcedźa zakazanycb wĕcow 1 so wo- stajić, alo swojim žadosćam wšitko dowoleja.