Volltext Seite (XML)
Okolnosti vzniku Symfonie c. 3 Es dur op. 55 zvane „Eroica" proväzi fada ne vzdy podlozenych uvah a teorii, ktere diky tomu nejenze nasi (1770-1827) fantazii jeste vi'ce podnecuji, ale vsemu dodävaji i onu vzrusujici pfichut tajemna. Jednu z nejdülezitejsich roli tu hraje pfedevsim postava Napoleona Bonaparta, ktery se stal roku 1802, ji'mz se zärovendatujii prvniskicizminenehodila, ve Francouzske republice dozivotnim konzulem. Beethoven hotehdy velmi obdivoval, videl v nem cloveka, ktery splni nadeje republikänü vlozene do revoluce, a tak se jim nejen inspiroval, ale symfonii mu i venoval. Ovsem ve chvi'li, kdy se Napoleon prohläsil ci'safem a republikänske ideäly zradil, zklamany Beethoven titulni list roztrhal. Po te vsak do deje, spojeneho s venovänim I dalsimi osudy Eroiky, vstupuje dalsi postava, a to skladatelüv mecenäs, knize Josef Franz Maximilian Lobkowicz, ktery si dilo za 400 zlatych vyhradil na pul roku pouze pro sebe. Symfonie tak zaznela - tehdy bez autorovy pfitomnosti - poprve pocätkem srpna roku 1804 za fizeni knizeciho kapelnika Antonina Vranickeho na lobkowiczkem zämku Jezefi v Cechäch, kde byla posleze behem podzimu uvedena patrne jeste nekolikrät, pricemz jednou za ücasti pruskeho prince Louise Ferdinanda. Celkove jiz tedy v pofadi treti osobnosti, kterä tehdy vstoupila na scenu a je s Eroikou spojoväna. Po dalsich dvou soukromych provedenich, zrealizovanych Lobkowiczem v lednu nasledujiciho roku ve Vidni, totiz Beethoven sice dilo uz s definitivnim näzvem Sinfonia Eroica knizeti venoval, ovsem dodnes neni zcela jasne, komu nälezi pfipisek pod titulem „composta perfesteggiare il sowenire di un grand Uomo" (komponoväna k oslave a upomince na velkeho cloveka), s nimz vysla symfonie na podzim roku 1806 tiskem. A Louis Ferdinand, jemuz Beethoven dedikoval uz Treti' klavirni koncert a ktery 10. fijna 1806 padl vbitveu Saalfeldu, vychazizevsech postav, jezjsou se zminenou douskou spojoväny, jako ta nejpravdepodobnejsi. Zvläste, kdyz si uvedomime, jak velmi si knize Lobkowicz prince väzil, a ze tak mohl dät zcela logicky k pfipisu sam podnet. Beethovenova Treti symfonie pfedstavuje vyznamny meznik nejen v dosavadni symfonicke tvorbe samotneho skladatele, ale rovnez ve vyvoji symfonie jako takove. Oproti ostatnim kompozicim, psanym v teto typicky klasicistnf forme - a to jak Beethovenem, tak ostatnimi autory-je neobycejne rozmernä: skladatel se na svou dobu neobvyklym obsazenim tri lesnich rohü zjevne pokousi o rozsifeni zvukovych moznosti orchestru a hlavni tema, pfedstavene v prvni vete. Allegro con brio, netvofi pouze melodie z tönü rozlozeneho kvartsextakordu Es dur s disonujicim tönern cis, ale spolu s ni i dva vstupni tutti akordy, z nichzje dalsiprübeh di'la kompletne vystaven. Zvlästniho vyznamu se dostäva rovnez cästi provedeni, pfinäsejici nove tema, ktere se objevuje i v code. Take druhä veta, Marcia funebre. Adagioassai, pfinasizasadninovinku. Vübec poprveje totiz Ludwig van Beethoven
