rok 1932, kdy na Moskevske konzervatofi pfijimä misto pedagoga. K tomu, aby se i pfes cetnä varoväni pfätel do sve rodne vlasti vratil, tak chybi uz jenom krücek, k nemuz se nakonec odhodlä po dalsich ctyfech letech a dvou delsich pobytech nejprve v roce 1933 a po te i 1934. Tesne pfedtim dokoncuje druhy houslovy koncert, premierovany 1. prosince 1935 v Madridu, v nemz chtel podle vlastnich slov oproti strohemu, harmonicky a vyrazove vyostfenemu koncertu prvm'mu „vyslovit obsahove i formälne neco docela jineho". A nakonec je to zcela pochopitelne. Vzdyt’ i vzhledem k tomu, ze Koncert pro housle a orchestr c. 1 D dur op. 19 dokoncil az po dvoulete pfestävce od zahäjeni kompozice a jeho püvodni koncepci v podobe Concertina rozsifil na velky tnvety koncert™ formät, obe dila od sebe delitemef dvacet let. Üvodnf Andantino je psäno v sonätove forme a vychäzi z protikladu zasnene lyricke a hrave zive myslenky, jejichz Charakter autor v provedeni vzäjemne zameni. Brilantni perpetuum mobile groteskniho Scherzo (Vivacissimo), prochäzejiciho ostrymi harmonickymi stfety, kdy müze sölista predvest zejmena svou technickou vyspelost, vysthdä lyricke finale (Moderato), jez tvofi myslenkovou podstatu di'la. Hlavni tema je nejprve pfetväreno fadou variaci a naplno se tak rozvine az v kräsne kantilene solovych housli, umocnene pfidanymi sextami a oktävami nad harfovymi figuracemi a statickym tremolem smyccü na akordickem pozadi lesnich rohü a tuby. Po mezihfe, kdy se role vymeni, housle hraji rychle behy a figurace a jednotlive skupiny orchestru tema variacne obmenuji, opet zazni neznä prvni myslenka vety üvodni, kdy nävrat jejich zäverecnych taktü v rytmicke augmentaci skladbu zakonci püvabnou girlandou sölove fletny. Koncert, k nemuz mel skladatel cely zivot vfely citovy vztah, kritika sice zprvu pfilis nadsene nepfijala a nekdy se k nemu dokonce stavela az nepfätelsky, ovsem stäly zäjem houslistü i jeho bezvyhradne pfijeti posluchaci hned od prvniho provedeni veskere negativni ohlasy zcela zastinily.
