Leos Janäcek (1854-1928) je mezi vsemi hudebnimi tvürci doslova a do pismene naprosty soliter, jehoz dilo je natolik originale, ze jej od ostatnich roze- znäme na prvni poslech. Patfidnesvesvete vedleAntonina Dvofäka kvübecnejuznäva- nejsi'm ceskym skladatelüm. Mezinärodni- ho uznäni se ale dockal uz za sveho zivota, i kdyz teprve v jeho pozdnim tvürcim obdobi, poznamenanem nezmernou aktivitou a chuti do präce. Jejim vysledkem byla i na dnesni vecer zafazenä petivetä Sinfonietta, Janäckovo posledni orchesträlni dflo, dokon- cene v dubnu 1926 a poprve provedene v rämci VIII. vsesokolske- ho sletu 26. 6. tehoz roku v prazskem Obecnim dorne Ceskou filharmonii a Vaclavem Talichem. Podnetü k jeho kompozici mel Ja näcek hned nekolik: vedlezivevzpominky na pisecke „vezni" fanfä- ry a vojensky promenädni koncert, ktery v tomto meste sledoval spolecne se svou pozdni läskou Kamilou Stösslovou, ci opakovane zädosti Lidovych novin o hudebni motto (nejlepe fanfäry k nadchä- zeji'cim sokolskym slavnostem, jejichz faksimile autografu uvefejnily LN 26. 6.1926 jako „Sletove fanfäry"). Bylo to i vlastni pfäni Janäc kovo vzdät hold svemu milovanemu a zäroveh i nenävidenemu mestu Brnu. Nakonec Janäcek skladbu, kterou püvodne nazval Vo- jenskä symfonietta, charakterizovaljako reminiscenci zäzitkü z prvni svetove välky a pocitü pfi vyhläseni Ceskoslovenske republiky. Dlouhoji ale promyslel, menil adjektiva vtitulu (premiera se usku- tecnila pod näzvem Sletovä symfonietta), ale pozdeji je stejnejako programni näzvyvet (Fanfäry, Hrad, Krälove kläster, Ulicea Radnice) zcela opustil. Vstupni Allegretto je fanfärovym üvodem zest'oveho souboru devi'ti trubek, dvou tenorovych tub a dvou basovych trubek s rytmickym protihlasem ctvefice tympänö, jakjanäcek fikäval „bäsnikü orches- tru", jehoz nezvykly dein spocivä v melodicke struktufe hetero- fonniho vi'cehlasu. Z iniciativy pfedstavitelü Ceskoslovenske obce sokolske zaznely tyto fanfäry rovnez 6. 7. 1926 z veze Tynskeho chrämu pfi vstupu prüvodu Sokolü na Staromestske nämesti. Vety druhä, Andante, a ctvrtä, Allegretto, tvofivyrazovy kontrast k lyricke vete prostfedni (Moderato), jez je jakymsi poetickym jädrem cele kompozice. Zäver pak svefil Janäcek vete, oznacene Andante con moto. Allegretto, jez se od melancholickeho üvodu pozvolna rozviji dojedinecne slavnostni gradace. Opakovany terciovy signäl trubek expresivitu teto gradujici cästi stäle stupnuje, az se nad orchesträl- m'm plenem znovu v plnem lesku rozezni pocätecnifanfäry Maesto so. Petice vet tvofi i pfes vyrazne kontrasty zejmena v oblasti instru- mentace podivuhodne kompaktni, formälne promysleny a zvukem zesfovych fanfär püsobive zarämovany celek, ji'mz se podle vlast- nich slov Janäcek snazil vyjädfit i pfedstavu „dnesniho svobodneho cloveka...".
