Volltext Seite (XML)
Mezi mladsimi predstaviteli soudobe nemecke hudby patri k nejvyznamnejsim Günter Kochan. Je absolventem Vysoke hudebni skoly v Berline-Charlottenburgu. Rozhodujici vliv na Kochana vsak mela skola a tvorba Hanse Eislera. Od roku 1950 byl Kochan docentem hudebni teorie na üstavu, na nemz säm vystudoval. Mezi jeho skladbami jmenujme kantdtu Svet je mlady, cetne mlädeznicke a masove pisne, dve balady pro zpev a klavir, cyklus sesti skladeb pro smiseny sbor, nazvany „1848 , Klavirni trio a radu dalsich komornich del, Koncert pro housle a orchestr, Malou suitu pro orchestr, Koncert pro klavir. - Sinfonietta 1960 byla poprve provedena pri oslaväch 90. vyroci trväni Dräzcfanske filharmonie. Skladatel ji venoval tomuto vyznamnemu evropskemu symfonickemu telesu a jeho umelec- kemu rediteli prof. Heinzi Bongartzqvi. Bohaty hudebni obsah obratne komponovane skladby je zcela vystizen näzvy jednotlivych vet: Balada, Capriccio, Elegie, Finale. Prvnim a nejüspesnejsim koncertem Petra lljice Cajkovskeho vübec je jeho 23. dilo - Koncert c. 1 b-moll pro klavir a orchestr. Pochäzi z roku 1874, z doby prvych üspechü v divadle (scenickä hudba k Snegurocce, Labuti jezero) i v koncertni sini (III. symfonie, III. smyccovy kvartet). Autor venoval koncert svemu priteli Nikolaji Rubinstejnovi, ale kdyz tento - nespokojen s nästrojovou stylizaci i formou dila - zädal prepracoväni skladby, Caikovskij odmitl a v rozezleni ji venoval nemeckemu klaviristovi Hansu Bülowovi, ktery ji pozdeji zpopularizoval nejen v Nemecku ale i v Americe. Rubinstejn se vsak prece jen stal nejlepsim interpretem dila. - Zajimave je, ze neicastejsi tonina, v niz Koncert- plyne, neni b-moll, jak by vyplyvalo z oznaceni, ani B-dur, v niz se konci prvni a posledni veta, ale Des-dur, tonina vety stredni, plnä zäriciho tepla, lesku a nädhery i patosu - coz vsechno jsou epiteta, nejlepe vystihujici cely koncert. Zejmena v obou krajnich vetäch tryskä primo gejzir energie a vitality. Po sesti taktech üvodu zacinä prvä veta maiestätnim tematem, jehoz sirokou melodii prednäseji smycce a do jejich zpevu zneji rdzne akordy klaviru, jako slavnostni vyzväneni. Klavir pak nasazuje nervozne ubihajici mezivetu, po jeiimz zklidneni se tichounce rozezpivä nezne, posmutnele tema vedleisi. Po bohatem provedeni vklädä Cajkovskij efektni kadenci. Druhä veta je prekräsnä stylizace valciku. Sladke hlavni tema prednäsi nejprve fletna a po ni je prejimä a obmenuie sölovy klavir. Finale vpadne temperamentni hudbou, kterä zni jako rusky närodni tanec. Ohnivy rytmus vety je vsak nekolikrät prerusen libeznou i elegickou melodii druheho tematu. Wolfgang Amadeus Mozart prevzal od Haydna a Bachovych synü jenom zärodek formy symfonie a instrumentälniho koncertu. Ale ve svem vlastnim dile privedl obe formy ke klasicke „beethovenovske" zdvaznosti myslenkove i umelecke. Radu jeho 41 symfonii' uzavirä skvelä trojice, dramaticky obraz skladatelova zivota, zäpasü a bojü. Symfonie, ktere teto troiici (Es-dur, K. 543 - g-moll, K. 550 a C-dur, K. 551, zv. Jupiter) predchäzely, nebyly takovou osobni zpovedi Mozartovou, ale vznikly takrka bez vyiimky prilezitostne, na obiednävku. Symfonie g-moll, druhä z teto trojice, ie dilem nejsubiektivne*sim. Skladatel v n’i vyprävi o svem vlastnim srdci, o bolestech, utrpeni i o ceste za mirem a späsou. Prvni veta symfonie vpadä hned do stredu deni tichym, nervozne pulsuiicim tematem, jehoz sextove melodicke skokv zni jako vzruseny dech a vzlyky. I druhe tema, klidneisi, mä ten vzruseny räz. Druhä veta, idylickä a zpevnä, zni sladkou melodii violoncell, ale ve stredni cästi se opet - iako tezke vzdechy - hläsi vypjatä melodie. V menuetu je tanecni räz temer setren, tak jako pozdeii v Beethovenovycb scherzech. Temer divoce tu zni a zmitä se melodika Mozartovy hudby, jako by chtela zobrazit boie zivota. Finäle symfonie se snazi energickym a pädnym tematem rozehnat pochyby predchozich vet. Ale prece jen ve väsnivem a zoufalem boii pronikä smutek a vedomi osudove sily, kterou skladatel tak dobre znal ze sveho vlastniho neblaheho zivota. Neni tomu tak dävno, co se uzavrelo dilo Richarde Strausse, otce modern! nemecke symfonicke hudbv. Strauss spoioval generaci klasikü närodni hudby (Liszt-Waqner) s generaci romantikü (Mahler) a polozil zäklad k hudbe modern! (Hindemith-Pfitzner). Jeho tvorba, az modern! ve volbe vyrazovych prostredkü, se nikdy nerozplynula do formalistickvch hricek; jejim zäkladom byla vzdy zdravä, vyraznä a püvodni melodika. Kladem Straussova dila byla i ieho programovost a ieho slävou je skvelä, virtuäzni instrumentace. V te byl neprekonatelnym mistrem a novätorem. Hlavni Straussüv zäpor vyplvval präve z technicke kompozicni suverennosti, kterä skladatele svädela k rvchle volbe nämetü a nekdy i k jeiieh povrehnimu zpracoväni. Rikalo se: Strauss müze komponovat vsechno. Ne vsechno mohl ovsem iako umelec i prozit, procitit, ne vsechno mohl komponovat se ste*nym zdarem. Symfonirkä bäsen Enspiglova sibalstvi je v porodi ctvrtä po Macbethu (op. 23, 1887), Donu Juanu (op. 20, 188 Q ) a Smrti a vykouoeni (op. 24, 1889). Byla komponoväna v letech 1894—95 a mä opusove cislo 28. Za hrdinu sve bäsne si skladatel wbral slavnou postavu nemecke literatury, Tilla Eulenspieaela, a sprävne pochopil smvsl postavy: Enspigl je hrdina lidu, tähnouci svetem a nastavuüci zrradlo nesoravedlnosti a hlupäctvi. Strauss säm - steine iako vsichni lidovi vyaräveci Ensoialovvch dobro- druzstvi - dal vsechny svmpatie hrdinovi. Klidnvm tönern zacinä sve vvpräveni: „Bvl iednou ieden sasek, jmenem Till Eulenspieoel . . ." A pak uz näm solo lesniho rohu predstavi hrdinu. Taskär meni sve masky a skladatel sleduie nektere ieho legendärni pribehv. Vystouoeni na trhu, prestroieni za kneze a vzne- seneho kavalira, ieho nämluvy a stretnuti s päny mesfany. Nakonec se moeni sveta pomstili: k Ensoialove ooprave zazni hlas maleho bubinku. V zäveru se pak, jako elegickä vzpominka opakuji üvodni takty bäsne. —sp— 32
