Volltext Seite (XML)
P R O G R A M : SLAVNOSTNl PROJEV NA ZÄVfiR III DKP 1961 Proslovi s. Miroslav Prochäzka, nämestek pfedsedy MästNV v Karlovych Varech Antonin Dvorak : OTHELLO Pfedehra pro orchestr, op. 93 Antonin Dvorak: SYMFONIE c. 6. D dur, op. 58 I. Allegro non tanto 11. Adagio III. Scherzo (Furiant) IV. Finale Johannes Brahms : SYMFONIE c. 3. F dur, op. 90 I. Allegro con brio II. Andante III. Poco allegretto IV. Allegro 11111 m 11111 iiiiiiiiiiiiii»*« Nekolik slov k programu: DVOftÄKOVA SYMFONIE D DUR vznikla na podzim roku 1880 jako sestä skladba tohoto druhu. Zahajuje fadu skladatelovych vrcholnych symfonii, vyznacujicich se monumentalitou formy a üsilim o syntezu, k niz jakoby smefovaly drobnejsi ütvary symfonie pfedchäzejici. V symfonii D dur zavrsil Dvorak sve snahy z tzv. slovanskeho obdobi, ktere kristalizovalo behem sedmdesätych let. Ctyfvete dilo je pro- jevem jeho vyhraneneho närodniho slohu, ktery se zrcadli jak ve stavbe melodii, tak v nahrazeni tradicniho scherza furiantem, pfi- buznym 1. a 8. cislu prve fady Slovanskych tancü. Räz symfonie je cel- kem velmi radostny, neporusi jej ani vrouci a citove bohate adagio. Dvorak jakoby jäsal nad svyrn svetovym uznänim.näpady mu pfimo za- plavuji orchesträlni partituru, vynikajici znamenitou instrumentacü| Ve snaze o monumentalitu formy se pfikläni instinktivne k beeth<^| venovskemu symfonickemu vzoru. Je si vedom toho, ze slouceni nä rodniho lidoveho zänru s klasickym formälnim känonem je velmi obtizne a v symfonii D dur provädi prvy zdafily pokus. Nedosähl tu jeste plne slohove jednoty jako v symfoniich näsledujicich (d moll, G dur, e moll), tim si vysvetlujeme i soud Brahmsüv, proneseny po pfecteni partitury, ze je jen ukäzkou, co Dvorak v teto forme jednou dokäze. Pfisny Brahms to minil dobfe; my vsak velmi rädi tuto ukäzku poslouchäme jako vlastne prvni ryze ceskou symfonii, plnou jasu a kouzla. Nedlouho pfed svym odjezdem do Ameriky napsal Dvorak na roz- mezi let 1891 a 1892 tri koncertni pfedehry, ktere po dlouhem roz- mysleni nazval V pfirode, Karneval a Othello. Jsou celkem ve volnem ideovem spojeni a daji se hrät docela dobre jednotlive. Dokazuji pronikäni programovosti do skladatelova symfonismu, podepfene ostatne i obnovenym zäjmem o dilo Lisztovo a Smetanovo. Predehry stoji na pomezi mezi pozdejsimi symfonickymi bäsnemi na Erbenovu Kytici a Dvofäkovymi symfoniemi. S prvymi je spojuje poeticky pro gram, s druhymi jeho hudebni vyjädfeni. Jednä se v nich vyslovne o ideovost vyjädfenou lyrickoreflexivni metodou, vzdälenou pouhe dejove popisnosti. K O t h e 11 o v i nezanechal ani jednu literärni poznämku a shakespearovskou lätku zpracoval podstatne jinak nez o dvacet let dfiv mlady Fibich. Mimohudebni syzet je tu organicky spjat se sonätovou formou a projevuje se jen v klicovem dramatic- kem sväru läsky a zärlivosti. Do klidneho chorälniho üvodu, ktery si müzeme vysvetlit jako blazene vyjädreni läsky Othella a Desde mony, rusive zasahuje zlozvuk, symbolizujici jed Jagovy pomluvy. Ve vlastni sonätove vete spolu zäpasi vira v läsku s rozkladnou zärlivosti, kterä se meni v myslenku krute pomsty. Repriza se vraci k reminiscencim stesti, ktere vsak je navzdy ztraceno. Dilo konci prudkym zäverem, symbolizujicim Othellüv päd. Pfätelske vztahy a vzäjemnä ücta mezi Dvoräkem a Brahmsem jsou vseobecne znämy. Velkorysy Brahms pomohl nasemu mlademu a neznämemu skladateli k rychlejsimu pioniknuti na svetovä pödia a siedoval jeho tvürci drähu kritickou pozornosti i neskryvanym ob- ^ivem. Dvofäk videl v Brahmsovi svüj velky vzor pfedevsim po strän- Ä kompozicni a stavebne techniky, aniz tomuto vzoru obetoval v nej- Wensim osobitost sve hudebni feci a invence. Je tedy zafazeni Brahmsovy 3. symfonie na pof ady Dvof äkova podzimu zcela zäkonite. Brahms züstane zapsän v dejinäch hudby druhe poloviny 19. sto- leti na cestnem miste uchovatele zivych hodnot klasicke symfonicke tradice a obnovitele hudby absolutnich zänrü. Byl püvodne nadsen reformätorskymi snahami Liszta, ale pozdeji se od nich odklonil, aby sei düsledne a nesmlouvave za svou vlastni pravdou. Vyslouzil si za to prudke odsudky novoromantikü, k nimz patfi i subjektivne odmitavä kritika 3. symfonie z pera znameniteho skladatele pisni Hugo Wolfa. Jako jiz tolikrät, staly se dnes tyto spory historickou zkamenelinou, snad zajimavou, ale nemohouci zabrzdit rüst ziveho, sveze se zelenajiciho stromu vlastni hudebni tvorby obou znepfäte- lenych täborü. Neni totiz propasti mezi tzv. hudbou absolutni a pro- gramni, nejlepsi dila obou srnerü se vzäjemne doplnuji a vytväfeji mnohotvärne bohatstvi hudebniho odkazu. Programm hudba se ne- müze vymknout ze zäkonü hudby, absolutni hudba se nemüze vzdät ideje, mä-li püsobit na esteticke vnimäni cloveka. Präve 3. Brahmso- va symfonie dokäzala velmi näzorne a jasne, ze neni jen hrou s töny; vzdyt hned po premiefe r. 1883 ji sami posluchaci pfezvali na „he- roickou“, podle intonaci hlavnich temat prve a zäverecne cästi. To je ovsem jedine, co spojuje symfonii Brahmsovu s Eroikou Beetho- venovou. K beethovenovskemu principu pfistupuje jinak Brahms vel mi svobodne, teziste dila pfenäsi z provedeni do expozice temat. Jako v obou pfedchäzejicich symfoniich, pfedesilä i sve tfeti kra- jjcky üvod, tfinotovy motiv (f-as-f), ktery se stävä pevnym svorni- Min rozlehle stavby. Objevuje se ve svych transformacich rytmic- Kych, harmonickych, melodickych i instrumentälnich a nabyvä roz- licnou vyrazovou podobu: triumfälni i hravou, bojovnou i zasnenou. Tato jednota v mnohotvärnosti je dükazem käzne Brahmsovy ge- niälni fantazie. Uvedli jsme jiz, ze heroicky Charakter je vysadou krajnich cästi. Projevuje se sirokodechym tematem ve vete prve, podtrzenym roz- lehlym metrem (6/4 takt) a velkymi intervalovymi kroky, skryvaji- cimi herkulovsky rozmach a vzlet. Ve finäle je to nalehave zäpasive tema v houslich a vitezny motiv Violoncell. S timto okruhem temat kontrastuji myslenky vedlejsi i obe stfedni vety, variacni Andante, proste väsnivosti, i romanticke Allegretto, zabocujici casteji do sfery zasneneho valciku nez vzruseneho scherza, jake najdeme v nejedne Brahmsove cyklicke skladbe. Zvlästni rys allegretta je dän tim, ze Brahms tu pouzil svych näcrtkü k hudbe na Goethova Fausta. A to Je dalsi dükaz ideovosti jeho symfonickeho odkazu. ZP