A ludźom pisać dowoli, Kaž chcedźa, jenož protyki A dale ničo wjacy. To pomhaše a jednota Zas’ knježeše na zemi, Za dobre kćždy dopćzna, Zo B6h wšĕch wolu zlemi; A tak je to tež wostało, Zo B6h so stara za wjedro A hospodařstwo wjedźe. * * * [Njej’ tak tež druhdźe na swĕdi, Hdyž k6ždy sw6j rdžk trubi, Hdyž pjasd a brdń wšo wobknježi’ A rozym knjejstwo zhubi? To žałostna je mĕšeńca, Hdźež sylny słabšich spdžera,** A šelma w mutnym łoji.] * \ 37. Topoł a dub. [24.] WrOć člowjestwo so k krutosći A k jadru staremu. O^a hadenjach we susodstwi So dub a topoł šĕri, (19.(8 1. recens.: Hdyž lakomstwo wšo wobknježi A přemdc prawo rubi. 2. recens.: Hdźež přińdźe słabši pod koła.