-S- 37 -S- Sowa prosy ze sylzami — Worjoł njeda a ji grami; A duž ptačata wot teho dnja Wona žerje a je zahubja. Cyła ptačina pak wodnjowska Dźerži swĕrnje kaznje worjoła, Jĕdojta na sowu helscy Pjerje do njej’ njepředelscy, Hdyž so wodnjo nĕhdźe pokaže Mały kralik mjeno skhował je. Ćim bOle so ći khlemi. ^Hffoł nĕhdy lišku nadeńdźe A poča: „Moja luba, Ja chcył rad wuknyć wot tebje, Hejz’ njeje dołha truba Tych wučbow abo papjerow, Kiž dyrbja nutř mi do mozhow. Mam do wole dosĕ mozhow drje, Bych mudrosće pak nabył; Tež prošu, wuč tak wšitko mje, Zo njebych ničo zabył. — A mĕł tež hłowu dubowu, Njej’ wĕmo, za dźeń dowuknu!“ (U.|7. 18*8.) 31. Lišcyna rada. čim mjenje ma štć rozyma,