380 ■ 3* *-* Za skutk dźiwny, kiž so sta Dźens we mĕsće Davita. Haj ty, Khrysće, najwyšša Sy nam radosć hodowna. Khwalbu swjatu Bohu dajmy, Kiž nam hnuje wutrohy, Zo wšo jemu swjećimy. Z pastyrjemi pokhwatajmy K Bethlehemej, k hrćdźi tam Z jasnym hłosom k njebjesam. Haj ty, Khryšće, najwyšša Sy nam radosć hodowna. Z dźakom před tobu tež korja Dźĕćatka so, zbćžniko, (Jcsćicy će spĕwajo. Słyš nas, Jezu, njech su horja Z lubosću nam wutroby, Spĕwać hłćs ći dostojny: Tak naš spĕw ći najlubša Budźe radosć hodowna. Boža krasnosć. (Scrbske Now. 1869, 217.) Lasst mich geh’n. ‘^řizwolće :,: Cahnyć mi, hdźež Jezus je; Horco za nim duša hlada, Wĕćnje wopřijeć joh’ žada, Stupić k jeho trćnej chce. :,: Najsłćdše :,: Słćnco, kiž nćc přełamje; **• /