Volltext Seite (XML)
-I- 375 -S- Tam knježese kral m<5cny, na krajach bohaty, Na swojim trbnje sedźo tak blždy, zaćmily; Štož mysli, to su strachi, štož lilada, zlobjenje, Štož rĕći, to su krjudy, štož piše, morjenje. Raz k jeho hrodej dźetaj dwaj sławnaj spĕwarjej, Bĕ mlodźenc jedyn, druhi pak z hłowu šĕdźiwej; Tdn stary z harfu sedźi na pyšnym koniku, Tćn młody towařš spĕšnje jom’ kroči po boku. Duž stary dźeše k młodom': „Nĕtk, syno, hotuj so; Spomń na najhłubše spĕwy, je znoš najpołnišo! Wzmi hromadu wšĕ mocy, tu radosć, zrudobu: DźenB płaći namaj zbudźić złoh’ krala wutrobu.“ Žno do stołpowoh’ iwara staj zašłoj spĕwarjej, Hdźež kral a jcho knjeui na trOnje scdźitej; Kral k postrćženju krasny, kaž krwawna swĕtlina, Kaž mĕsac połny smĕwa so mile kralowa. Duž do trunow t6n stary nĕtk přima na dobo, Zo mćcnje k wucham klinĕi to přeco bohatšo; So wuliwa kaž slĕbro hłćs ze rta młodeho, Spĕw stareho kaž hoły spĕw duchow do teho. Spĕw jeju lubosć khwali a zbćžny, złoty ĕas, A swobodnosć a mužskosć a swĕrnosć swjatu zas’, Wšo słćdke, při čimž zarži we wjes’lu wutroba, Haj, khwalitaj wšo wyšše, štož dušu pozbĕha. Duž zabudu smĕch wšitcy we ćrjćdźe dwćrnicy, So pokoi’ja před Bohom tež krala wojacy; A kralowa tak hnuta we wjes’lu, zrudobje, Ta ćisny jimaj r6žu, kiž ma na wutrobje.. „M6j lud staj zawjcdłoj mi, tež moju mandźelsku?“ Kral woła njemdrje, zo jom’ wšĕ stawy zaržuju,