-I- 368 -4- -Hj Wćn nawĕdźa mĕstow a nĕkotru wjes, Tam wostao pak nochce, je dale so njes’. Z nim přećelne holčo da do rĕĕe so: „Budź rjenje nam witany pućowarjo!“ Do wćĕka jom’ kuka 3 a ruku jom’ da, Wćn hlada pak cuzhy 4 a dale so ma. Pod horu drje krasny wćn widźi tam dom 6 , Jĕn pyšachu kwĕtki a lubozny štom. Tam lubi so jemu, tam chce so jom’ zdać, Wćn nima pak mĕra, chce dale so dać. Nĕtk dokonjai zerńske je pućowanje A wyĕže nĕtk drćhařstwo nastupuje, Nĕtk steji při rowje a wohladnje so Jom’ žiwjenja zbože bĕ 6 rozpiunyło. Duž přećeljo serbscy a bjesadźinscy Sej wažmy dom wćtcny, hdźež žiwi tu smy, A wjesela kwĕtku, kiž ducy nam kće, Sej plećmy do wĕnca, haj prjedy haĕ skhnje. * 2. recens. z 1. 1867 (př. S. N. 1867, etr. 61); l horeoi, 2 pokhwa- tuje, 3 hlada, ! W6n ćehnje pak w cuzbu, 6 Pod horu drje widźi dom ze zahrodku, A kwĕtki a štomy jdn wupyšachu, 8 Do Bonow bfi zboze jom’ . . . (1860.) * Dźelenje wot doiun. (Łužičan 1861, 160.) f T-hrknen hab’ ich viele, viele verg08zen. ylzow sym dosć ronił, wjele so rudźił, preĕ dyrbju wot tudy, Tola mćj wćtc luby hinak je sudźił, Duž so dźĕlu njetyšny. * i* )V