*•+ #-* Hońtwařski spĕw. (Zahrodka kwĕtkojta II., 51.) ^ Mit dem Pfeil, dem ltogen. šipom a z prokom < Kaž pod njebjom mddrym Přez doł, přez horu ' Kanja kraluje: Z prčnim swĕtłoin rańšim ; Tak po skałacli, žłohach Hajńk je na puću. ] Z knjezom třčler je. La, la, la, la, la atd. ■ La, la, la atd. Jeho je swĕt cyły, Hdźež šip doleći, Wšo je dobytk jeho, Lĕtak, bĕhaki. La, la, la atd. (185S.) Puć k spokojuosći. Gut sein lasst uns Alt und Jung. (Zalirodka kwĕtkojta I., 55.) f^tari, młodźi pĕkni hyć, Polĕpšeć so chcemy; Słužmy Bohu, Knjezu, Hač nas k rowej wjezu. Pras do ruki, zo kćždy chce Być dohre dźĕćo posłušne: Dha nam so derje dźe A wjesele nam kće. Zdalujmy so zawisće, Swojej’ wole złobow, To wšu radosć zmući Na žiwjeńskej pući. Pras do ruki, zo kćždy atd. Lubujmy a posł’chajmy Wučerjow a staršich: