♦f ■ 323 -4* ł Wjesele wonka. (Zahrodka kwĕtkojta II., 11.) lam na zelenej holi, Tam je doso wjesela, Tam pod zelenej halzu Je khlćdk a rjana hra. — Haj — je khřćdk a rjana hra. Tam horkach na tej horje Być mćžeš zradowny, Tam delkaeh po tym dole Maš wjele dobroty — Haj — maš wjele dobroty. Kak luboznje je wonka Pod njebjom smĕjatym, Hdźež nam te kwĕtki kćĕja We blyšću pisanym — Haj — we břysću pisanym. (is*6.) Wsitko spi, při žlobi Marja z Jozefom njedrĕmuje, Synk jej’ lubozny zwjeseluje. Ćišinko synko ty spi! :,: Ćicha nćc, swjata nćc! Pastyrjo zhonja to. Přez tych jandźelow haleluja Klinči z blizka a wot daloka: :,: Jezus naš zbćžnik tu je! :,: Jezusowy narod. (Tydź. Now. 1846, 204.) Stillo Nacht, heilige Nacht. picba nćc, swjata nćc! J-i