ł Dźak, luboso kr6nuj twoje mjeno, Ty dźĕłaćerjo Knjezowy, Najlĕpše wšo, štož wĕmy jeno, Za přiehod twdj my přejemy. Twar strowy, čerstwy, posylnjany Do přichoda najdalšeho, , Wot žohnowanjow přewodźany, Twař mńenje Khrysta kralestwo, ■ A twoje japoštołske dźĕło Njech stajnje so tež poradźi, Njech zbćžnych płodow dosć by mĕło Tu časnje a tam w wĕčnosći! A nĕhdy, hdyž B6h swjatok staji Tu twojej pr6cy na zemi, Njech jeho ert to słowo praji: P6j nutř ty k mojej krasnosći! A mr6čel swĕdkow w tamnym kraju Njech přistupi a zawyska: Haj, t6n je spomhał k Božom’ raju A k zb6žnosći nam přez Khrysta! Swjedźeński spĕw wysokodostojnemu knjezej Jurjej Libušej, wyššemu fararjej w Komorowje, na połstalĕtnym jubilejskim swjedźenju jeho duchownskeho zastojnstwa 1. oktobra 1865 wot serbskich hamtskich bratrow Wojerowskeho wokrjesa přez H. Z. ^j^a dźewjatnaće stotetkow .Te zašło wot tych zb6žnych dnjow, Zo sam B6h Knjez je khodźił Po tutym swĕće hinitym j We čłowskim ćĕle widomym ^ A winicu sej płodźił.