K wopomnjenju k. kand. theol. Handrija Juraka z Brĕzynki. t 22./1. 1847. t (Tydź. Now. 1847, 19.) u zeifisku drastu sy ty wotpořožit, Sy proch a popjel wuswlekl so, Twdj duch je k rjenišim so honam złožil A wopušoiř to podružstwo: Sy zerństwa jastwo rozlamal A k žiwjenju so přećišćal. Sy k wyššej wosadźe tam powołany Před trćnom Božoh’ jehnjeća, K tej zbćžnej swjećiznje By požadany, Ce Khrystus pastyř postaja; Tam twoje prćcy krćnuje To zbćžne myto njebjeske. Tam dychi Zalemske a mĕra palmy Ci tyšnu dušu wokřewja, Tam wona modlo spĕwa wyšše psalmy Najkrasnišeho dobyća; Tam so twćj kćĕw zas’ wobnowi A smjerće mćc jćn njezlemi. Ta hola zelena so płaĕo hnuwa, By rada palmy dała ći, A woko přećelow we sylzach płuwS — Wzmi, přećelo, tćn wopor, wzmi! Cesć, lubosć tebi wostanje, Njech trawnik tež će přikryje! (1817.)