A jich po ćrnje a nocy Do swĕtła přesadźid. Na Khrysta k njebju stpide Ja nĕhdy wusnyd chcu; Najlubše wšo mi wzmide W tym zeihskim přebytku: Tdn pokład dyrbi wostad, Tćn slub so njebnuje, Zo žiwjenje mam dostad Tam, bdźež mćj pastyř je. Na Khrysta k njebju stpide Duž rady spominam, 0 zbćžne domojbide, Zo zabywam so sam — 0 swĕtło, mĕr a bnada! Smjerd dĕkaj ze strachom — Mje domoj nĕhdy blada Tćnsamy wćtc a dom. 0 mrćčałki wy jasne, Wy wozy njebjeske, To bĕcbu słužby krasne, Kiž wy tam činješće. Na jenej křiž tam knježi, Kiž z brĕcha wumćže, Na druhej khorhoj k rejži Mi k njebju zmabuje.