Tež čłowjek nĕtko stawa A swĕj hłĕs pozbĕha, Dźak wjeřšny Tebi dawa, Zo nowu hnadu ma! * * * Wšitko, štož wodych ma, Daj Bohu česć! Halleluja! b) Wob dźeń. (Tehdy dźe čłowjek na ewoje dźĕło a na swoju prdcu hač do wječora.) So mjeřwi zemja wubudźena, Dźeń wšitkim dźĕło přikaže, A sćeřpny, k česći Božoh’ mjena, Na swoju prćcu čłowjek dźe; O Knježe, rjeknje, pomhaj nĕtko, Skhil ke mni hnadne wobličo, Ja słaby poručam Ci wšitko, Njech by so derje radźiło. * * * Skutk prawych požohnuje* Bćh Knjez a zbože da A khlĕb jim přihotuje A z nuzy wupomha. * i. recen».: ŠtO je, kiž wusłyšuje Tu prćstwy čtowjeka, Klin zemje wotamkuje A žolmowanje (laV