~t ■ 108 „„Ptak \vulki““, pliška mysleše, „„Kiž će tak lubje prosy, Tćn smilenja drje hćdny je, Hdyž tajku starosć nosy; Duž wopor jemu přinjesu, Wšak płaćić chce mi z dobrotu.““ Pjeć dźĕći na tři njedźele We hnĕzdźe pliška widźi, Je skuhła połna lubosće Při swojim snadnym hlidźi; Najbćle rosće kokula A pysk najšĕrši rozdaja. Tak přemćžnje so rozšĕri, Zo z hnĕzda wupadachu Ći druzy bratřa, sotřički, So zbichu a kćnc wzachu — A přemĕnk, wulka kokula, Bu z cuzym kubłom skubłana. * * * Přez dobroćiwosć wĕrkojtu Tak nĕchtćžkuli kupi Sej njepřećela do domu! Duž njebudźće tak hłupi A wopomńće, što sćĕhuje, Prjed’ hač sej rucy zwježeće! (13.|0. 1864.) *