Volltext Seite (XML)
List s. japoštoła Pawoła na Efesskich, 5. 6. 323 2(3. Zo by ju poswjećił, wučisćiwši z ku- pjelu wody w słowje žiwjenja, 27. Zo ł>y sam sebi sčinił cyrkej krasnn, kotraž nima nješwary al)0 zmorska al)0 uesto tajkelio, ale zo by była swjata a njeznješwarnjena.* 28. Tak tež maju mužowje lubować swoje žony jakož swoje ćĕła. Štož swoju žonu lubuje, sebje samolio lubuje.* 29. Přetož nicbtć njeje h(ly swoje ćĕło bidźił; ale žiwi a wobrĕwa je, jakož tež Khrystus cyrkej,* 80. Dokelž smy stawy jebo ćĕła, z jebo mjasa a z jelio kosći.* 31. „Tohodla wopušći ĕłowjek nana a mać, a přidźerži so k swojej mandźelskej, a budźetaj dwaj w jenom ćĕle.“ 1. Mńjz. 2, 24; Mat. 19, 5; Mark. 10, 7; 1. Kor. 6, 16. 32. Tuto potajnstwo je wułke; ja pak praju w Klirystusu a w cyrkwi.* 33. Ale tež wy jednotliwi, kćždy lubuj swoju mandźelsku, jakož sebje samoho; mandźelska pak njecb so boji swojeho muža. * STAW VI. Dźčći njech posłnchaju staršicli, słužowni knježich, tołiorunja pak njech wopoiuinaju starši swoju winowatosć přećiwo dźećom, a knježa přećiwo słužownym. Japoštoł napomina, zo liychu so brćń Hožu woblekli, tak zo bycliu přećiwo du- chownym njepřećelam wobstali, a žada tež, zo byelm za njełio prosyli. Dźĕći, posłucliajće swojich staršicb w Knjczu;* přetož to je sprawnc. 2. „Česćuj swojeho nana a swoju inać“; to je prĕnja* kaznja ze slubjenjom: 3. „Zo by so tebi derje šło, a (zo by) dołbo žiwy był na zemi.“* 2. Mćjz. 20, 12; 5. Mńjz. 5, 10; Sir. 3, 9; Mat, 15, 4; Marlc. 7, 10; Kol. 3, 20. 4. A wy, nanowje, njewabće swoje dźĕći k hnĕwej, ale kubłajće je w krutobje a napominanjti Knjezowym.* jakož Klirystus swoju cyrkej lubowaše, a sebje sainolio za nju woprowaše, zo by ju čisćił přez swjatu křćeńcu, a swjećił přez słowo žiwjenja, t, r. přez swoju swjatu wučbu; tak dyrbja mnžowje swoje žony lubujcy so starać, zo bychu čisće a swjeće žiwe byłe. — 27. Khrystus woprowaše so za swoju cyrkej, zo by ju čisćił a swjećił, a zo by była, łidyž nĕhdy na sudnym dnju po nju přińdźe, cyle dospołna, bjez najmjeńšeho hrecha abo złeje nakhilnosće. — 28. Jako Khrystus swoju cyrkej z woporniwej lubosću lubowaše, dokelž je wona jelio ćčło, tak maju mužowje swoje žony lubować, kotrež su jich ćĕło, a tohodla płaći lubosć jich samsnemu ćčłej; a tale lubosć ma wopřijeć tež starosć za woprawdźite zbože žonow. — 29. Dokelž kńždy swoje ćĕło žiwi a wohrĕwa, dyrbi po tom samym přinarodźenym zakonju swoju žonu lubować, po Klirystusowym přikładźe, kotryž swoju cyrkej žiwi ze swojim mjasom a ze swojej krewju a ju wohrĕwa ze swojim Duchom, kiž njepřesta- wajo swjatu lubosć w njej zahorja. — 30. Khrystus je wjeřch swojich wumńženych, swojeje cyrkwje; wumoženi pak su stawy jelio ćĕła; tńn poćah pak je nic jeno duchowny, ale tež ćĕło nastupacy. Toliodla mćže s. Pawoł prajić: „smy stawy jeho ćĕła, wot jeho mjasa a jeho kosći;“ w swjatej křćeńcy mjenujcy buchmy tež po ćĕle z.njeho znowarodźeni, dćstawši zawdawk přichodneho wot- mortwych-wstaća a překrasnjenja. To ćĕło, kotrež so nĕlidy překrasni, bu we s. křćeńcy do nas zakorjenjene, a tńnle korjeń překrasnjomnelio ćĕła je staw překrasnjeneho ćĕła Khrystusa. Tonle korjeń ma we nas rosć a so wudokonjeć, dyrbi so žiwić a posylnjeć přez łraadu Božu a wosebje přez wužiwanje wĕrneko ćĕła Jĕzusowelio. Jĕzus je sam slubił, zo toho, kiž jeho mjaso jĕ a jelio krej pije, zbudźi na poslednim dnju (Jan. 6, 55). Potajkim tež po ćĕle smy stawy ćĕła Khrystusowelio. — 31. 32. Tute słowa njepoćahuja so na mandźelstwo, na zwjazk wobstojacy mjez mandźelskim a mandźelskej, kiž je nutrniši a krućiši, dyžli druhe swćjbne zwjazki, ale wone maju potajniši wuznam, pokazujcy na zwjazk, kiž mjez Klirystusom a cyrkwju wobstoji. Přetož tež Khrystus je při wočłowječenju swojeho njebjeskeho Wćtca wopušćił, a potom swoju mać, syna- gogu, a je zwumńženym čłowjestwom, ze swojej cyrkwju, jakož we mandźelstwje so zjednoćił, tak zo staj Khrystus a cyrkej jene ćĕło. Dokelž je mandźelski zwjazk wobraz potajneho zwjazka mjez Khrystusom a cyrkwju wobstojaceho, je wńn swjaty a hnadowny. — 33. Mandźelska njesmĕ so spušćejcy na lubosć swojelio mandźelskeho ženje přestać w swjatej bojosći jelio posłuchać. VI. 1. t. r. Boha dla. — 2. t. r. prĕnja, kotraž so poćahuje na winowatosće, kajkež maju cłowjekowje mjez sobu dokonjeć; tež prĕnja, kotraž wosebite slubjenje dństa. — 3. t. r. w kraju slubjenja, w Kanaan; mńžemy pak tež zrozymić kraj wĕčnejo zbćžnosće. — 4. t. r. njebudźće pře- ciwo nim přejara krući, ale přiwučće je k winowatej posłušnosći z křesćanskim napominanjom. 22*