Volltext Seite (XML)
240 List s. japoštoła Pawoła na Romskicli, 10. 2. Přctož sweclčenje jim dawam, zo maju liorliwosć za Bolia, ale nic z clo- poznaćom. 3. Přetož njeznajcy sprawnosć Božu a pytajcy swoju wustajić, njepodćisnyclm so sprawnosći Božej. 4. Přetož zamer zakonja je Khrystus, k wosprawnjenju za kćždeho, kotryž wĕri.* 5. Přetož Mćjzcs pišc, zo čłowjek, ko- tryž čini sprawnosć, kotraž je ze zakonja, žiwy buclźe w njej.* S.Mńjz. 18, 5; E/.. 20, 11. (i. Sprawnosć pak, kotraž je z wčry, praji takle: „Njcpraj w swojej wutrobje: Što postupi do njebjes?“ to je, zo by Khrystusa dele přiwjcdł.* 5. M6jz. 30, 12. 7. „Ał)o što zestupi do hłubiny", to je, zo by Khrystusa z mortwycli liorje wuwjeclł; 8. Ale što praji Pismo? „Blizko je słowo wtwojim rćc a w twojej wutrobje“; to je, słowo wčry, kotrcž prčdujemy: 5. M6jz. 30, 14. 9. Wuznawaš-li zc swojim rtoni Je- zusa jako Knjeza a wĕriš-li w swojej wutrobje, zo je jeho Bćh zbucłźił z mort- wycli, buclźeš zbćžny. 10. Přetož z wutrobu wĕri so k wo- sprawnjenju, ze rtom pak stawa so wu- znaće k zbćžnosći.* 11. Přetož Pismo praji: „Kotryžkuli do njełio wĕri, njebuclźe wohańbjeny.“ Is. 28, 16. 12. Přetož njeje rozcłźĕl mjez Žicłom a pohanom, cłokelž je tćn samy Knjez wšech, boliaty za wšĕcłi, kotřiž k njemu so wołaju* 13. „Přetož kotryžkuli so woła k mjenu Knjeza, buclźe zbćžny.“ Joel 2, 32; Jap. sk. 2, 21. 14. Ale kak budźa so wołać k tomu, do kotrehož njejsu wĕrili? Al)o kak budźa wčrić do toho, wo kotrymž njejsu słyšcli? Kak pak budźa słyšeć bjcz prčdarja? 15. Kak pak budźa prĕdować, njcjsu-li pćslaui byli? Jakož je pisane: „Kak lubozne su nohi tycli, kotřiž pokoj při- powčduia, připowčduja dobre!“* Is. 52, 7; Nali. 1, 15. 4. Žitl/.a břclin w tairmym řasn za liolia /.aborjeni, ale njcprawje, dokeiž sprawnosc,^ kotru/. Holi cłowjekam přoz wčru <lo Klirystusa podawa, po/.nać njccliaclm, alc sami z dokonjcnjom /,a- kouskicli skutkow so wosprawnić žadaclm a tak postajcnju Uožcnm, po kotrymž mćžaclm so jcuo přez wčru do Khrystusa wosprawnić, so napřećiwjachu. Zakoń meješo na Khrystusa prihotowae, a lulyž Khrvstus šam přińdźo, zlmhi zakoń prjedawšu płaćiwosć /. d/.ela cylc, kaž postajenja wo woporac.il a’wohrjadach, z dźčla mejcše so dospołnišo dopjolnjeć, nie jeno zwonkownje, ale z wu- trohu, nic jeno /. nu/,owanjom, alc z luhosće, kaž postajenja d/.esać lložicli ka/.ni.^ Stož^zakon podać njeinožcše, wosprawnj enj e, to podawa Khrystus koždenm, kotryž do njcho weri. o- ,). Swjaty l’awoł dla wuprajenja, zo sprawnosć aho wosprawnjcnje jeno /. wory do Jezusa pokliadźa,^ pokazujo na Stary Zalioń; Mojzcs rozeznawa mjez sprawnosću, kotraž ze zakonja, a sprawnosću, kot.raž /. wery pokhadźa. Štož wšitke zakońske postajenja dokonja, njetrjeha smjerćo so bojeć, z kotrcjž zakoń přestupnikam hro/.y, alo hudźo žiwy zbožownjo a (lołho, liaj wečnje žiwy, kaž to zakoń slubi wšitkim, kotřiž jon dopjelnjeju. Ale dokclž je zakonskicli postajenjow tak wjolc, do- kolž je přećežko, stajnje wšitke dokonjeć, wosehje tcž, ilokclž liuada I3oža so njcdćstawaše, njemožo ichto na tomle puću, /. dokonjenjom zakońskich skutkow, k sprawnosći docpeć. ^ Sprawnosć pak, kotraž je /, wery, njedohywa so tak ćcžko. Niehto njesmĕ prajić, zo ma do ujebjes stupić, zo by so Khrystus wočłowječił a do hłuhiny, zo hy jcho wot mortwycli zhudźił; wumožeński skutlc je dokonjany a poskića so wšitkim, kotřiž do Khrystusa werja, cylc hli/.ko, je tak rjec kaž^ słowo liože w našim rće a w našej wutrohje. Trjehamy jcno do Jĕzusa a jelio wučhy z wutnihu wĕrić a ze rtom wuznawać, wosehjc werić, zo jc Jĕzus Khrystus wĕrny syn lloži, so wočłowječił, za nas wumrčł Ji /, wot-mortwyeh-wstaćom swoje liojstwo najjasnišo dopoka/.ał. — 10. Stož kruće, hjeze wšoho ilwĕ- lowanja do Khrystusa wĕri, wosprawni so; tajka kruta wčra njewostanje we wutrohje, ale pokaza so zwonkownjc, w njehojaznym wu/.nawanju wĕrnosći wĕry, w swĕrnym dokonjenju wšĕcli winowa- tosći, kotrež wera žada, a tak wjedźc jclio k wĕčncj zbožuosći. 12. Khrystus je wšitkich čłowjekow wumožił, Židow a polianow, a wudźela nadobnje swoje hnady koždenm, kotryž z dowĕru k njcmu so woła, t. r. do njelio wĕri. — 14. 15. S. japoštoł dopokazuje dalc, zo^ su Zidźa sami swoje zaćisnjenje zawinowali, dokelž njejsu cvangcliu wĕrili. Štož z doweru^ k Jĕzusej so woła, lmdźe zhožny; k Jĕzusej wołać pak mćže so jeno, kotryž do njelio wĕri; do njelio wĕrić pak mćže jeno, kiž je wo nim słyšał; wo nim słyšeć rnćže jeno tćn, kotremuž je wozjewjeny; jeho wozjewjec