Volltext Seite (XML)
168 S. Jana, 19. 16. Tuž poda jim jeho, zo by křižo- wany hyl. A wzachu Jčzusa, a wuwje- džechu jeho. 17. A sebi křiž njeso wuńdže na to mestno, kotrež reka Kalyarija, hel)rejscy pak Golgotha, Mat. 27, 33; Mark. 15, 22; Luk. 23, 33. 18. Hdžež jeho křižowaclm, a z nim dweju druheju z wobeju stronow, wosrjedž pak Jĕzusa. 19. Pilatus pak napisa tež napis, a staji jonnakřiž: Bĕše pak napisane: JEZUS NAZARETHSKI, KRAL ZlDOW. 20. Tńn napis pak čitaclni ninozy ze Zidow, dokelž bĕše mĕstno, hdźež bu Jĕzus křižowany, blizko mĕsta (Jeruza- lema). A bĕše pisany hebrejscy, grekscy a łaćanscy.* 21. Tuž prajachu k Pilatej wyšši mĕš- nicy Zidow: Njepiš: kral Židow; ale zo wńn rjekny: Sym kral Zidow. 22. Pilatus wotmolwi: Štož sym pisal, sym pisal. 23. Wojaey pak, hdyž bĕchu jeho kři- žowali, wzachu jeho drasty, (a sĕinichu štyri dźĕle, za kńždeho wojaka dźĕl) a suknju. Bĕše pak suknja nješita, ale wot horjeka z cyleho tkana. Mat. 27, 35; Hark. 15, 24; Luk. 23, 34. 24. Tuž rjeknychu mjez sobu: Nje- rozrĕzajmy ju, ale losujmy wo nju, ĕeja budźe; zo by pismo dopjelnjene było, ko- trež praji: „Moju drastu sebi rozdźĕlichu, a wo moju suknju mjetachu los.“ Tuž tež wojacy to sĕinicliu. p s . 21,19. 25. Stojachu palc při křižu Jĕzusowym jeho mać a sotra jeho maćerje, Marija Kleofasowa, a Marija Madlena. 26. Jĕzus pak wuldadawši swoju maćef a wuĕownika, kotrcliož lubowašc, tam sto- jacelio, praji swojej maćeri: Žćnska, hlcj twoj syn. 27. Potom praji wuĕownikcj: Hlej, twoja mać. A wot teje hodźiny wza ju wuĕownik k sebi. 28. Potom Jĕzus wĕdźo, zo je wšitko dokonjane, zo by pismo so dopjclnilo, rjekny: Mi chce so pić. 29. Sudowjo pak (tu) stoješe połne ki- sala. A woni hubicu połnu kisała na iso- powu sćinu tyknywši, jemu ke rtej podacliu. 30. Hdyž pak bĕ Jĕzus kisało přijał, rjekny: Dokonjane je; a pokhiliwši hłowu poda ducha. 31. Židźa pak (dokelž bĕ dźeń přihoto- wanja),* zo bychu ćčła na křižu njewostałe na sabaće (přctož to bĕ widki sabatowy dźeń), naprosychu Pilata, zo bychu so jim kosće złamałe, a wone so dele wzałe. 32. Tuž přińdźechu wojacy a złamachu prĕnjemu kosće a tež druhemu, kotryž bu z nim křižowany.* 33. K Jĕzusej pak přišedši, jako wu- hladachu, zo je hižo mortwy, njezłamachu jeho kosće. 34. Ale jedyn z wojakow wotewri z le- biju jelio stronu, a hnydom wuridźe krej a woda.* 35. A tćn, kiž je (to) widźał, je swĕd- ĕenje dał, a jeho swĕdčenje je prawe. A wćn wĕ, zo prawdu rĕĕi, zo byšće tež wy wĕrili. ^ 20. Zo byclm napis wšitcy rozymili; liebrejsku (aramejsku) rĕč rĕčeše lud w kraju; łaćansku pak nałožowaše romska wyšnosć, kotraž w kraju knježeše, a greksku Židźa w druhich krajach, kotřiž bĕchu do Jeruzalema na swjedźeń přišli. Napis w třojej rĕči, kotrež wot tehdy najznaćišich ludow swĕta so trjebachu, poznamjenja po mĕnjenju swjatych wćtcow, zo je Jĕzus za wšitke ludy wumrĕł. 31. Dźen přihotowanja je dźeń před sabatom, potajkim pjatk, a tćnle dźeń přihotowanja bĕ tež dźeń před jutrownym swjedźenjom; tohodla rĕka „wulki sabatowy dźeń“ tak wjele jako wulki swje- dźeń. 32. 1 o so sta, zo by jich smjerć wĕsta była; wosebje złamachu so jim rjebła, zo by z tym žiwjenje, kotrež by mćliło hišće w nich być, wuhasło. — 34. Jĕzus pak bĕ před křižowanjom, přez nćcny sud, swikanje a druhe cwĕlowanje, njesenje ćežkeho křiža hižo cyłu moe zhubił, tak zo bĕ smjerć wĕsta, a sami wojacy na njej njedwĕlowachu. Z jeho wotewrjeneje strony ćečeše krej a woda, štož bĕ nowe znamjo wĕsteje smjerće. Swjeći wotcowje widźa w tom znamjeni dweju swja- teju sakramentow, křćeńcy a wołtarja.