Volltext Seite (XML)
148 S. Jana, 8. 12. Zaso nĕtko rĕĕeše Jĕzus k nim, prajo: Ja sym swĕtlo swĕta; štož mje sćĕhuje, njekhodźi po emĕ, ale zmĕje swĕtło žiwjenja. 13. Tuž rjeknyehu jemu farisejowje: Ty sam wo sebi swčdčiš; twoje swĕdĕe- nje njeje prawe. 14. Jĕzus wotmołwi a rjekny jim: Da- wam-li ja swĕdĕenje wo sebi samom, je moje swĕdĕenje prawe, dokelž wĕm, zwotkel přińdžecli a hdźe du; wy pak nje- wĕsee, zwotkel přikhadźarn, abo hdźe du.* 15. Wy po mjasu sudźiee;* ja pak ni- kolio njesudźu. 16. A sudźu-li ja, je mńj sud prawy, dokelž sam njejsym, ale ja a Wńtc, kiž mje pdsła. 17. A we wašim zakonju je pisane: Dweju ĕłowjekow swĕdĕenje je prawe. 5. M6jz. 17, 6; 19,15; Mat. 18,16; 2. Kor. 13, 1; llebr. 10, 28. 18. Ja sym, kotryž swĕdĕu wo sebi sa- mom, a swĕdĕi wo mni tež Wotc, kiž mje pdsła. 19. Tuž prajaeliu jemu: Hdźe je twdj AVdte? Jĕzus wotmołwi: Ani mje nje- znajeee, ani mojelio Wdtca; hdy byšće mje znali, byšće snadź tež mojeho Wdtca znałi* 20. Tute słowa rĕĕeše Jĕzus při pokład- nicy, wučo w templu*; a nichtd jeho nje- zaja, dokelž jeho hodźina njebĕ hišće přišła. 21. Tuž rjekny jirn Jĕzus zaso: Ja du, a budźeće mje pytać, ale wumrjeće we swojim hrĕše. Hdźež ja du, wy njemd- žeće přińć. 22. Tuž prajachu Židźa: Chce sebje samolio morić, dokelž rjekny: Hdźež ja du, wy njemćžeće přińć? 23. A praješe jim: Wy sće wot deleka, ja sym wot horjeka; wy sće wot toho swĕta, ja njejsym wot toho swĕta. 24. Tohodla rjeknych wam, zo we swo- jich hrĕchach wumrjeće; přetož njebu- dźećc-li wĕrić, zo ja sym,* wumrjeće we swojim hrĕše. 25. Tuž prajachu jemu: Std ty sy? Jĕzus jim rjekny: Spoĕatk,* kotryž tež rĕĕu k wam. 26. Wjele mam wo was reĕeć a sudźić; ale kotryž mje pdsła, je wĕrnosćiwy; a ja, štož słyšach wot njeho, to rĕču na swĕće.* 27. A njespćznachu, zo swojeho Wdtca mjenuje Bolia. 28. Tuž rjekny jim Jĕzus: Hdyž po- wyšiće* Syna ĕłowjeka, potom spćznajeće, zo ja sym, a sam wot so niĕo njeĕinju, ale jakož je mje Wdtc nawuĕił, tak rĕĕu. 29. A kiž mje pdsła, je ze mnu, a nje- wopušći mje samoho, dokelž štež je jemu spodobne, ĕinju přeco. 30. Hdyž to rĕĕeše, wĕrjachu mnozy do njeho. 31. Tohodla praješe Jĕzus tym Židam, kotřiž do njeho wĕrjachu: Zwostanjeće-li wy při mojej rĕĕi, budźeće woprawdźe moji wuĕownicy, 32. A spdznajeće prawdu, a prawda wuswobodźi was* 14. Jžzus njepowoła so na Janowe swĕdčenje, štož by tola činić mohł, ale jeno na swoje, kotrež jako dopokaz dosaha, zo je won Syn Boži, dokelž sebi ze swojimi rĕčemi a skutkami swedči. — 15. Po mjasu t. r. po mojim zwonkownym, štož na mni widźiće. — 19. Prjedy 7, 28 praješe Jĕzus: Mje znajeće, a zwotkel sym, wĕsće; a tudy praji jim, zo jeho njeznaja. Tola woboje, hač runje so napřećiwne być zda,_ je prawe; přetož tudy powĕda Jĕzus wo swojej bćžskej naturje, a wo swojim njebjeskim Wćtcu. Štćž Syna znaje, znaje tež Wćtca, dokelž Syn je Wćtcowy wotbłyšć; štćž toliodla so procuje, Synowe žiwjenje spoznać a sćĕhować (Jan. 14, 6), spćznaje Wćtca, spćznaje Bolia. Židźa widźachu wo Jĕzusu jenož čłowjeka, a tohodla njemćžachu ženje Wćtca spćznać. — 20. t. j. w templowym předdworje. — 24. t. r. zo ja sym tćn z njebjes pćsłany Messias, wumrjeće wy we lirĕše njewĕry. — 25. Jĕzus mjenuje so tu spočatk, dokelž je wot wĕčnosće wot Wćtca spłodźeny, a přez njeho su wšitke wĕcy sčinjene; tohodla je spočatk wšitkich wĕcow. — 26. To je toliodla bćžska wĕrnosć abo prawda. — 28. t. j. na křiž. — 32. t. r. wot djabołskeho wotročstwa, wot lirĕcha a wĕčneje smjerće.