Volltext Seite (XML)
S. Marka, 9. G7 11. Wotmołwjcjo dźeše k 111111: Elias, lulyž přińdźe, naprawi wšitko; a jako je pisane wo Synje člowjeka, ma wjele eer})jeć a hidźeny byd* i s . 53, 3. 4. 12. Ale prajn warn, zo je tež Elias přišoł, a su z nirn einili, štož chcychu, jako je wo nim pisane.* jiat. 17,12. 13. A hdyž k swojim wučownikam přińdźe, wuhlada wulku črjčdu wokoło nich, a pismawučenycli z nimi so wurččo- wacycli. 14. A wšitkćn lud, Jčzusa wuhladawši, so hnydom zastrdži, a bojachu so; a při- bežawši postrowjaehu jeho. 15. A wopraša so jicli: Sto so mjez sobu wurččujeće? 16. A jedyn z črjody wotmołwjejo rjek- ny: Mištrje, syni swojeho syna k tcbi přiwjedł, kotryž ma nĕmeho ducha.* Luk. 9, 38. 17. Hdźežkułi jeho napadnje, mjeta jelio, a wćn peni, a křipi ze zubami, a hinje; a rjeknych twojim wučownikam, zo łtychu jelio wuhnali, a njemćžaehu. 18. Wćn wotmołwjejo rjekny jim: O njewčriwy splałio, kak dołlio budu z wa- mi? kak dołho budu was ćerpjeć? Při- wjedźće jeho ke mni. 19. A přiwjedźeehu jelio. A wuhlada- wši jeho třaseše jeho duch hnydom, a na zemju ćisnjeny waleše so pčnjo. 20. A wćn wopraša so jeho nana: Kak dołho je, zo je so jemu to stało? A tćn dźeše: Wot dźčćatstwa. 21. A často ćisny jelio do wohnja a do wody, zo by jeho zahubił; ale, mćžeš-li što, pomhaj nam, smiliwši so nad nami. 22. Jĕzus pak dźeše jemu: Mćžeš-li wčrić; wšitko je mćžne wĕrjacemu. 23. A lmydom zawoławši hćlčecowy nan praješe ze sylzami: Wčrju, Knježe; pomłiaj mojej njewĕriwosći. 24. A lidyž Jĕzus wuhlada, zo so lud zhromadźuje, pohrozy nječistemu duchej, prajo jemu: Hłuchi a nĕmy ducho, ja poručam tebi, wuńdź z njeho, a njestuji wjacy do njeho. 25. A škrĕčo a jelio jara torhajo wuń- dźe z njeho, a wćn bu jako rnortwy, tak zo mnozy prajachu, zo je wumrĕł. 26. Jčzus pak přimnywši jeho za ruku, pozbčhny jeho, a wćn wstany. 27. A hdyž bč do domu přišoł, pra- šacliu so jeho skradźu jelio wučownicy: Coliodla njcmćžachmy my jeho wuhnać? 28. A rjekny jim: Tćnle spłah njemćže hinak wuńć, khiba z modlenjom a po- sćenjom. 29. A wottam wotšedši, dźĕchu po Oalileji; ałe noclicyše, zo by štć wedźał.* 30. Wučeše pak swojich wučownikow a praješe jim: Syn čłowjeka budźc po- daty do čłowjeskich rukow, a morja jelio, a morjeny wstanje na třećim dnju. Mat. 17, 21; Luk. 9, 22. 44. 31. Ale woni njerozymjachu tuto słowo, a bojaehu so jeho so woprašeć. 32. A přińdźeclm do Kafarnauma. A hdyž bĕcliu doma, prašeše so jich: Wo čim rozrečowašće so na puću? 33. Alc woni mjelčachu; přetož bechu na puću mjez sobu so wadźili, štć z nicli je wjetši. Mat. 18,1; Luk. 9, 46. 34. A sydnywši so zawoła dwanaćoch, a dźešc k nim: Chce-li štć prĕni być, njech je wšitkich najposledniši a wšitkich słu- žownik. 35. A wzawši dźĕćo, staji je wosrjedź nich; a wobjawši je dźeše k nim: IX. 11. Tute słowa maju takle so zrozymjeć: Elias drje přińdźe na kńncu časa, a jako su profetowje wo Synje čłowjeka wešćili, zo zmĕje ćerpjeć, a zo budźo zastorčeny, tak smč so tež wo Eliasu prajić, zo budźe při swojim přikliadźe a „před załoženjom Božeho kralestwa" hišće ćerpjeć dyrbjeć, a zo w połnej krasnosći hnydom so njezjewi, jako na horje Thabor. 12. We duchu pak je Elias hižo přišoł; w jeho duchu skutkowaše Jan krćenik, ale tež na nim dopjelni so wola złych, kaž je pisane. — 16. t. r. złeho ducha, kiž je khoremu rĕč rubił. — 29. Zo bychu jeho njezadźeržowali, dokelž wćn khwataše k swojemu ćerpjenju. 5*