Volltext Seite (XML)
Mezi mladsimi predstaviteli soudobe nemecke hudby patri k nejvyznamnejsim Günter Kochan (nar. 1930). Je absolventem Vysoke hudebni skoly v Ber- line-Charlottenburgu. Rozhodujici vliv na Kochana vsak mela skola a tvorba Hanse Eislera. Od roku 1950 byl Kochan docentem hudebni teorie na üstavu, «na. nemz säm vystudoval. Mezi jeho skladbami jme- nujme kantätu Svet je mlady, cetne mlddeznicke a masove pisne, dve balady pro zpev a klavir, cyklus sesti skladeb pro smiseny sbor, nazvany „1848", Kla- virni trio a radu dalsich komornich del, Koncert pro housle a orchestr, Malou suitu pro orchestr, Koncert pro klavir. — Sinfonietta 1960 byla poprve provede- na pri oslaväch 90. vyroci trväni Dräzd’anske filhar- monie. Skladatel ji venoval tomuto vyznamnemu ev- ropskemu symfonickemu telesu a jeho umeleckemu rediteii prof. Heinzi Bongartzovi. Bohaty hudebni ob sah obratne komponovane skladby je zcela vystizen näzvy jednotlivych vet: Balada, Capriccio, Elegie, Finale. Prvnim a nejüspesnejsim koncertem Petra iljice Cajkovskeho (1840—1893) vübec je jeho 23. dilo. — Koncert c. 1 b-moll pro klavir a orchestr. Pochdzi z roku 1874, z doby prvych üspechü v divadle (sce- nickä hudba k Snegurocce, Labuti jezero) i v kon- certni sini (III. symfonie, lll. smyccovy kvartet). Autor venoval koncert svemu priteli Nikolaji Rubinstejnovi, ale kdyz tento — nespokojen s ndstrojovou stylizaci i formou dila — zädal prepracoväni skladby, Caj- kovskij odmitl a v rozezleni ji venoval nemeckemu klaviristovi Hansu Bülowovi, ktery ji pozdeji zpopula- rizoval nejen v Nemecku, ale i v Americe. Rubinstejn se vsak prece jen stal nejlepsim Interpretern dila. — Zajimave je, ze nejcastejsi tonina, v niz Koncert ply- ne, neni b-moll, jak by vyplyvalo z oznaceni, ani B-dur, v niz se konci prvni a posledni veta, ale Des-dur, tonina vety stredni, plnd zäriciho tepla, lesku a nädhery i patosu — coz vsechno jsou epi- teta, nejlepe vystihujici cely koncert. Zejmena v obou krajnich vetäch tryskä pri'mo gejzir energie a vita- lity. Po sesti taktech üvodu zacind prvä veta maje- stätnim tematem, jehoz sirokou melodii prednäseji smycce a do jejich zpevu zneji räzne akordy klaviru, jako slavnostni vyzväneni. Klavir pak nasazuje ner- vozne ubihajici mezivetu, po jejimz zklidneni se ti- chounce rozezpivd nezne, posmutnele tema vediejsi. Po bohatem provedeni vklädd Cajkovskij efektni ka- denci. Druhd veta je piekräsnä stylizace valciku» Sladke hlavni tema predndsi nejprve fletna a po ni je prejimä a obmenuje solovy klavir. Finale vpadne temperamentni hudbou, kterä zni jako rusky närodni tanec. Ohnivy rytm^^kety je nekolikrät preru- sen libeznou meloa^^ruheho ^Wiatu. Wolfgang Amadeus Mozart (1756—1791) prevzal od Haydna a Bachovych synü jenom zärodek formy symfonie a instrumentälniho koncertu. Ale ve svem vlastnim dile privedl obe formy ke klasicke „beethovenovske" zavaznosti myslenkove i umelecke. Radu jeho 41 symfonii uzavird skvelä trojice, drama- ticky obraz skladatelova zivota, zdpasü a bojü. Sym fonie, ktere teto trojici (Es-dur, K. 543 — g-moll, K. 550 a C-dur, K. 551, zv. Jupiter) predchäzely, ne- byly takovou osobni zpovedi Mozartovou, ale vznikly takrka bez vyjimky prilezitostne, na objednävku. Sym fonie g-moll, druhd z teto trojice, je dilem nejsub- jektivnejsim. Skladatel v ni vyprdvi o svem vlastnim srdci, o bolestech, utrpeni i o ceste za mirem a spa- sou. Prvni veta symfonie vpadä hned do stredu deni tichym, nervozne pulsujicim tematem, jehoz sextove melodicke skoky zni jako vzruseny dech a vzlyky. I druhe tema, klidj^Ku, md ten^Kuseny rdz. Druhd veta, idylickd a z^BBa, zni slawKj melodii Violon cell, ale ve stredni cdsti se opet — jako tezke vzde- chy — hldsi vypjata melodie. V menuetu je tanecni rdz ferner setren, tak jako pozdeji v Beethovenovych scherzech. Temer divoce tu zni a zmitd se melodika Mozartovy hudby, jako by chtela zobrazit boje zivota. Finale symfonie se snazi energickym a pddnym te matem rozehnat pochyby predchozich vet. Ale prece jen ve vdsnivem a zoufalem boji pronikä smutek a vedomi osudove sily, kterou skladatel tak dobre znal ze sveho vlastniho neblaheho zivota. Neni tomu tak davno, co se uzavrelo dilo Richar- da Strausse (1864—1949), otce moderni nemecke symfonicke hudby. Strauss spojoval generaci klasikü närodni hudby (Liszt-Wagner) s generaci romantikü (Mahler) a polozil zäklad k hudbe moderni (Hinde- mith-Pfitzner). Jeho tvorba, ac moderni ve volbe vy- razovych prostredkü, se nikdy nerozplynula do for- malistickych hricek; jejim zäkladem byla vzdy zdravd, vyraznd a püvodni melodika. Kladem Straussova dila byla i jeho programovost a jeho sldvou je skvelä, virtudzni instrumentace. V te byl neprekonatelnym mistrem a novätorem. Hlavni-Straussüv zäpor vyply- val präve z technicke kompozicni suverennosti, kterä skladatele svädela k rychle volbe nametü a nekdy i k jejich povrchnimu zpracovani. Rikalo se: Strauss müze komponovat vsechno. Ne vsechno mohl ovsem jako umelec i prozit, procitit, ne vsechno mohl kom ponovat se stejnym zdarem. Symfonickä basen En- spiglova sibalstvi je v poradi ctvrta po Macbethu (op. 23, 1887), Donu Juanu (op. 20, 1888) a Smrti a vykoupeni (op. 24, 1889). Byla komponoväna v le- tech 1894—95 a mä opusove cislo 28. Za hrdinu sve bäsne si skladatel vybral slavnou postavu ne mecke literatury, Tiila Eulenspiegela, a sprävne po- chopil smysl postavy: Enspigl je hrdina lidu, tähnou- ci svetem a nastavujici zrcadlo nespravedlnosti a hlupäctvi. Strauss säm — stejne jako vsichni lidovi vypräveci Enspiglovych dobrodruzstvi — dal vsechny sympatie hrdinovi. Klidnym tönern zacind sve vyprä- veni: „Byl jednou jeden sasek, jmenem Till Eulen spiegel . . .". A pak uz näm solo lesniho rohu pred- stavi hrdinu. Taskär meni sve masky a skladatel sle- duje nektere jeho legendärni pribehy. Vystoupeni na trhu, prestrojeni za kneze a vzneseneho kavalira, jeho ndmluvy a stretnuti s päny mest’any. Nakonec se mocni sveta pomstili: k Enspiglove poprave zazni hlas maleho bubinku. V zäveru se pak, jako elegickä vzpominka opakuji üvodni takty bäsne. — sp —
